Otázka, kterou si kladu poslední dobou neustále... 

Jak zpomalit čas? Jak se nezbláznit z množství podnětů číhajících na každém rohu? Z každého billboardu, z každé vyskakovací reklamy na internetu...? 

Poslední dobou u sebe vnímám víc než obvykle negativní nálady. Nekončící pocity přetížení a totálního vyčerpání. A věřím, že s příchodem nového školního roku a dalšího semestru v tom asi nebudu jediná.

Zapátrala jsem tedy v hlavě, ve kterých situacích je mi dobře. Kdy opravdu cítím, že je jedno, kolik je hodin a jak rychle čas ubíhá. A ráda bych se tímto článkem s vámi podělila o pár mých pomocníků, kteří mi v té, někdy uspěchané době, dokážou pomoci se zastavit a na chvilku plně nadechnout. Věřím, že to třeba někomu přinese trochu inspirace.

 

,,Zavři oči a poslouchej"

Bude to tak rok zpátky, co jsem zažila workshop s jedním izraelským hudebním skladatelem, který nás první den z nadcházejícího týdne vytáhl ven do ulic a řekl nám, ať si zavřeme oči a jen posloucháme. Ať se soustředíme na každý detail co slyšíme a snažíme se tu změť zvuků rozložit do jasnější struktury. Pro náhodné kolemjdoucí to musela být skvělá podívaná, ne, že ne... však si představte, že byste potkali skupinku 15 lidí, co jen stojí v parku se zavřenýma očima. Třeba 5 minut, než se přemístí k místnímu kostelu, ke kavárně, k rušné ulici a dělají pořád jednu a tu samou věc. Stojí a poslouchají. 

Jak moc vtipné se to mohlo zdát okolí, pro nás to bylo neskutečně osvobozující, očišťující a zpřítomňující. Občas si na tu zkušenost vzpomenu a tak, když se zrovna nikdo nedívá, si zavřu oči a jen poslouchám. Snažím se rozklíčovat, co vše slyším a kde se nachází zdroj každého toho zvuku. A pak se zhluboka nadechnu...a otevřu oči.

 

Cvičení jógy

...ale obecně jakékoli cvičení mi pomáhá se na chvíli "odpojit" od všeho, co mi zrovna leží v hlavě. S jógou jsem začala doma a už mi to tak zůstalo. Cvičím podle paní Rozálie z youtube kanálu Still On The Way už několik let. Má tam jak klidné, odpočinkové sestavy, tak sestavy fyzicky náročnější. Stejně, jako cvičení na balanc nebo třeba ranní a večerní jógu. 

Nedávno jsem také narazila na další příjemné cvičení na youtube. Tentokrát hlavně na posílení zad a rovnání držení těla. Jde o youtube kanál Yuuka Sagawa. Příjemně dynamické cvičení, na které si najdu čas i když už mám pocit, že nestíhám vůbec nic. Většina cvičení je totiž vpasována do 8 minut intenzivních cviků, které určitě stojí za to vyzkoušet pokud máte, stejně jako já, občasné problémy s bolestí zad. :)

 

Čtení knih

Nutno podotknout, že nejsem zase takovým volnočasovým čtenářem, jakými je spousta jiných čtenářů, ale několik knížek ročně si přečtu. Čtu hlavně před spaním a v momentech, kdy se načapu prokrastinující u mobilu, který mne naopak spíš stresuje, než aby mi přinášel nějakou radost a klid. Proto sahám po knihách, které mě na chvilku přenesou do smyšlených světů, kam se pak ještě další měsíc/e ráda vracím. 

Posledním takovým místem pro mě byla Ymslanda v severské trilogii od Siri Petersonové Havraní kruhy, kterou mohu jen vřele doporučit každému milovníkovi fantasy a severské mytologie. 

Zajímavostí je pak ještě fakt, že si autorka své minimalistické obálky navrhla sama. Podle nějakých nepsaných pravidel, by prý přebaly knih neměly být bílé a čisté (alespoň, co se fantasy týče). Ona toto pravidlo bez váhání porušila a díky tomu si mě v knihkupectví tato trilogie našla právě kvůli tomu, z řad vyčnívajícímu, přebalu. Věřím, že si tímto způsobem knihy mohou najít i mnoho dalších nových čtenářů. A jsem ráda, že tento krok Siri Petersonová udělala. Jinak bych na tuto trilogii asi jen tak nenarazila.

 

Psaní 

Poslední aktivitou, která mi pomáhá ponořit se do sebe a zapomenout na okolní svět i čas je psaní. Od malička si píšu deníky. Ať už kvůli věcem co si právě řeším, nebo kvůli těm, co mi dělají radost. Je to taková má bdělá forma snění. Na papíře je vše dovoleno. Limity neexistují a nikdo vás nesoudí. A často si hlavně všechny ty myšlenky počas psaní dokážu nějak urovnat, a tak od toho papíru pak mnohdy odcházím s úplně čistou hlavou. 

Ne vše se ale nutně musí schovávat. Někdy stejně tak pomůže se jen vypsat ze svých pocitů a papír následně roztraht a spálit. Psaní je zkrátka taková trošku osobní terapie.

 ---

Zpomalit čas samozřejmě nelze. Ale lze jej vědoměji prožívat. Spousta zdrojů jako pomůcku navádí k meditaci. Já jsem ale zjistila, že mi úplně nejlépe funguje, když se na chvíli zastavím a zaposlouchám se do svého těla. Jak se cítí? A co potřebuje? To víme beztak jen my sami. Jen si to musíme sami v danou chvíli uvědomit. :) 

---

A co pomáhá vám se zastavit?