Tentokrát jsem se měla pořádně zamyslet nad scénou z filmu, seriálu či pohádky, která mne nějakým způsobem utkvěla v paměti. Bylo to docela  jednoduché. Smolíkovi jsem sledovala od malička pořád dokola. Úplně nejlepší část byla ta, kde malý Ládínek s taťkou Pepou navazují spojení se svým pra, pra, pra,.. vnukem z třicátého století. A to byl možná ten impulz, který mě dovedl k tomu, to nějak zpracovat.