Atunai

Mraky jsou nepředvídatelné a tím úžasné. Nikdy nevíme, kolik podob mají a kolik z nich nám předvádí. Jako malá jsem v nich hledala skryté věci, lidi, zvířata, trávila jsem tím dost času. Dodnes bývají zdrojem mé inspirace, a stále mě nepřestanou fascinovat.

Od začátku prázdnin pracuji na takovém malém projektu. Teď, když už jsem jej začala konečně viditelně realizovat, se o něj můžu podělit i zde na blogu.

Meg Myers... zajímavá interpretka z USA...

Fotky snad odjakživa patří do mého života. Jako malá jsem fotila všechno, co jsem viděla kolem sebe. Vše, co se mi líbilo jsem prostě zaznamenala.

Dnes už jsou mé fotky na trochu jiné úrovni (alespoň doufám), i když postup svým způsobem zůstává stejný. Když někam jdu s foťákem, fotím převážně místa a detailní fotky předmětů, které mě nějakým způsobem osloví. Vyvolají ve mně nějakou emoci.

Někdy jsou fotky zase natolik spontánní, jako právě tyhle. Podívám se na nějakou věc, začnu si s ní hrát a pak to vyfotím. Totéž se stalo i v tomto případě. Na stole nám ležely šálky s čajem a konvicí a já si je začala různě přeskládávat. Rozestavěla jsem je do různých obrazců a následně jsem kolem nich pobíhala s foťákem s touhou vyjádřit tu pohodu, kterou jsem v tu chvíli cítila.  Řekla bych, že se to povedlo. Taková odpoledne u čaje mám opravdu ráda.

I když nám posledních pár dní sluníčko příliš nepřeje, nevadí, k takovému počasí, alespoň pro mě, vždycky patří knížky... nebo počítačové hry (to je ale vedlejší :D). Navíc, teď, v době dvou-měsíčního volna budeme mít všichni více času na čtení a určitě nejsem jediná, kdo se nemůže dočkat čtení až do večerních hodin...