Atunai

Když jsem před dvěma lety měla poprvé odjet na intr, popadla mě obrovská panika. Nejen, že jsem musela nastoupit do nové školy, ale musela jsem, ještě ke všemu, odjet na první týden na intr. Opravdové nervy proto přišly hlavně tehdy, kdy jsem si měla začít balit věci. Nějak jsem si nebyla schopná v tu chvíli absolutně představit, co budu na intru potřebovat. Nakonec mi hodně pomohlo, když jsem si představila celý jeden svůj školní den, co tak běžně využívám a co je tedy pro mě úplně nejnutnější? A tak jsem se rozhodla sepsat svůj vlastní seznam věcí, které na intru běžně používám. Třeba to někomu pomůže v rozmýšlení, co si s sebou sbalit úplně poprvé. A mně to alespoň pomůže při balení pro letošní rok.

• HYGIENA

• OBLEČENÍ

• UČEBNICE, SEŠITY (POMŮCKY DO ŠKOLY)

• ELEKTRONIKA

• NÁDOBÍ

• NA RELAX

Nadpis zní jasně... i to vcelku jasné je... Článek se totiž nebude motat okolo ničeho jiného, než kolem mých pocitů z blížícího se školního roku 2019/20. V článku proto, prosím nehledejte nějaký skrytý význam. Není tam. Prostě to jen chtělo ven...

Vincent van Gogh... pro mě jedna z nejvýraznějších osobností v oblasti umění na světě.

Holandský malíř, který je známý pravděpodobně jako blázen, co si uřízl ucho. Nebo možná jako umělec, kterému se za jeho života prodal pouze jeden obraz (Červená vinice). Já ho vnímám jako člověka, který si dokázal jít za svým a dokázal světu, že byl v něčem výjimečný. (I když to tak spousta lidí za jeho života nevnímala.)



Jeho život nebyl vždy úplně jednoduchý. Od malička se snažil dokázat své rodině (a já bych řekla, že především sám sobě), že je v něčem dobrý. Zlom v jeho životě vidím v bodě, kdy ho mladší bratr Theo začal podporovat v malování. Kupoval mu plátna barvy a Vincent na sobě tvrdě dřel. Spoustu svých problémů a bolestí vkládal do svých obrazů, které jsou dnes sice velmi známé, ovšem za jeho života po nich neštěkl ani pes.
Já osobně mám na jeho obrazech hrozně ráda tu barevnost. Ten nádech a atmosféru. Řekla bych, že do všech obrazů projektoval svou vlastní realitu, ve které žil. A to se mi na tom líbí. Žádný jeho obraz není "plochý", každý má skrytou myšlenku, význam, skutečnost, kterou Vincent cítil při jeho malování.




Jeho život byl zajímavý, smutný ale i radostný. Dokázal těžit z přítomného okamžiku a vkládat ho do svých obrazů. Na svou dobu byl příliš nadčasový a za svého života nedoceněný. Nyní je však považován za jednoho ze zakladatelů expresionismu.



Na co se podívat?

S postavou Vincenta van Gogha se můžeme setkat v hromadě různých filmů, já dávám přednost nedávno zfilmovaném filmu Loving Vincent/ S láskou Vincent, který se odehrává rok po Vincentově smrti. Mladý Arman Roulin dostane za úkol doručit dopis jeho bratrovi. Nicméně na cestě zjistí, že stejně jako Vincent i on je již mrtev. Na nějakou dobu zůstane v Auvers, kde Vincent strávil svá poslední léta, než zde zemřel. Arman Roulin se dává do řeči s lidmi, kteří Vincenta znali a snaží se dopátrat, co se vlastně kdysi stalo. Jak a proč Vincent zemřel?

Film je sám o sobě poutavý už hned při prvních pár minutách a to nejen úžasným vizuálním zpracováním. Celý příběh svižně plyne a než se nadějete, jste na konci, kde kapesník nezůstane suchý. Za mě rozhodně úžasný film, který nevidím naposledy, protože i při několikátém zhlédnutí ve filmu nacházíte další a další neprobádaná místa.


Co se seriálu týče, Vincent se objevil i v jedné z epizod Doctora Who. Epizoda je neuvěřitelně citlivá a příjemná, řekla bych, i pro neznalce Doctora Who už jen kvůli charakteru Vincenta, který tvůrci krásně vystihli. Příběh je pochopitelně fiktivní, ale i tak stojí určitě za zhlédnutí. :)


zdroj - potrétu Vincenta van Gogha
zdroj - The Church at Auvers
zdroj - Hvězdná noc
zdroj - Terasa kavárny v noci
zdroj - portrét Arman Roulin

Každou sekci vedl pochopitelně jiný vedoucí. Herci měli za úkol nacvičit dialogy podle scénáře, výtvarníci vyráběli kulisy, tanečníci film obohatili o pohybovou složku a hudebníci vytvořili celému filmu hudbu.

Já vedla tanečníky. Vyfasovala jsem deset holek v letech cca 8 - 12 a během úterý jsem s nimi musela secvičit tři choreografie. Holky ve filmu představovaly blázny, proto jsem se je hned ze začátku snažila co nejvíce rozpohybovat tak, aby jim ve finále nedělalo problém stát a jen se ,,houpat" ze strany na stranu. Některé se styděly více, některé méně, ale u všech se stud nakonec prolomil, takže jsme odpoledne mohly začít s nácvikem choreografií. Jednu jsme dokončily, druhá zůstala rozpracovaná, ta třetí zůstala na středeční dopoledne (naštěstí neměla být nijak zvlášť složitá).

A přišla středa. Tady se dostávám k zásadnímu zádrhelu. Dohromady jsme měli mít na nácvik choreografie tři hodiny dopoledne a tři odpoledne jak v úterý, tak ve středu.  Ovšem, polední nácviky se zkrátili o hodinu kvůli běhacím hrám, kterých se musely zúčastnit všechny děti, a pak se nám zkrátil čas i o celé středeční odpoledne kvůli natáčení. Když si to přepočítám, tak jsme měly na nácvik z původních dvanácti hodin, hodin sedm. Za tak krátký čas je náročné vymyslet kdoví jak těžkou choreografii... zvlášť pro menší děti, které do styku se současným tancem přicházejí poprvé, proto jsem celou choreografii postavila převážně na improvizaci. Nakonec jsme ale i přes časové problémy vše stihly nacvičit a natočit a ze mě tak všechen stres najednou opadl.

Ve čtvrtek a v pátek se film stříhal. Děti byly zatím zabavené výletem a hrami a hned v pátek odpoledne proběhla premiéra, kde se film promítl všem rodičům. Nakonec nechybělo ani slavnostní předávání Oscarů všem zúčastněným dětem. Celý tábor jsme tak zakončili a děti propustili po tom náročném týdnu domů.

Když si to všechno zpětně shrnu, pět dní je na takový projekt krátká doba. Všechny záběry se pochopitelně natočit nezvládly, některé jsme museli natočit my, vedoucí a do některých částí jsme doplnili mluvené slovo, aby příběh dával smysl. Nebylo ale nic, s čím bychom si neporadili a i přes své mouchy slavil film mezi dětmi docela úspěch (což nás mile potěšilo). Za všechny vedoucí asi teď můžu říct, že jen doufám, že si tábor děti užily. Já za těch pět dní nasbírala ohromné množství zkušeností a zážitků, tak doufám, že budu mít tu příležitost i příští rok.

Prázdniny se nám studujícím překlenuly už do poslední čtvrtiny. Je šílené, jak rychle to utíká, ale čas nezastavíme ani kdybychom chtěli sebevíc. Ten další školní rok začne, ať se nám to líbí nebo ne.

I když nám posledních pár dní sluníčko příliš nepřeje, nevadí, k takovému počasí, alespoň pro mě, vždycky patří knížky... nebo počítačové hry (to je ale vedlejší :D). Navíc, teď, v době dvou-měsíčního volna budeme mít všichni více času na čtení a určitě nejsem jediná, kdo se nemůže dočkat čtení až do večerních hodin...